Všechno, co jsme chtěli, bylo najít nový způsob

V prostoru (pravděpodobně divadle) se setkává několik postav: živé, již mrtvé, nikdy neexistující. Něco hledaly, po něčem toužily, za něco bojovaly. Pod dohledem (nejspíše zdravotní sestry) vyprávějí své životy. Cosi podstatného se odehrává mezi nimi, mezi jejich příběhy. 

Na scéně se střídá Mexiko, Charkov, Kurdistán, Japonsko, Praha, pět herců se přesouvá z těla do těla, z viditelné existence do neviditelné, ze života do života. 

Inscenace je inspirována deníky kurdských revolucionářů, myšlenkami Antonina Artauda, obrazy Konstantina Kolobova, příběhem vnuka prince Gendžiho, událostmi všedních i nevšedních dnů.

REŽIE David Zelinka

SVĚTLA: Andrej Stadtrucker, Kryštof Kučera

PREMIÉRA 10.10. 2024 v divadle Venuše ve Švehlovce, Praha

DÉLKA: 75 minut

"Po představení následovalo hluboké ticho, byli jsme s nimi – spíš s lidmi než s herci. Tak to bývalo po představeních Grotowského nebo Barby. Pak jsme se roztleskali, a když za námi aktéři přišli povídat si o tom, co jsme zažili, byla jsem šťastná, jak vnímavě tu zpověď a zprávu o stavu světa přijali i neznámí "normální diváci". Těžko se jim o tom mluvilo, protože to sdělení vyjadřovalo víc, než se vejde do slov. Bylo to skutečně "víc než divadlo", a pro mě bylo nadějné, že se to navzdory šílenému světu daří..."

Prof. PhDR. Jana Pilátová